Rozsáhlá lesnatá oblast mezi Prahou a Plzní, přeťatá  řekou Berounkou, dostala své jméno podle jednoho z nejvýznamnějších královských hradů v Českých zemích. Křivoklátsko dodnes vyniká hojností zvěře, která byla základním předpokladem rozmachu slavného panovnického sídla.

Podle Kosmovy kroniky se měl hrad Křivoklát tyčit na skalním ostrohu nad Rakovnickým potokem již na počátku 12. století. Dosud žádné archeologické průzkumy však tuto domněnku nepotvrdily. Většina badatelů se shoduje, že za zakladatele hradu lze považovat až některého z posledních Přemyslovců, nejspíše Přemysla Otakara I., případně Václava I. O rozkvět sídla a výraznou stavební činnost se však postaral až Přemyslův vnuk Přemysl Otakar II.

Po nástupu Lucemburků na český trůn prestiž hradu poněkud poklesla. Jan Lucemburský trávil většinu času na válečných taženích, zatímco jeho syn Václav, pozdější císař Karel IV., byl na Křivoklátě zadržován jako vězeň. Jan totiž uvěřil spekulacím, že chce jeho manželka Eliška Přemyslovna, jakožto regentka malého nástupníka trůnu, převzít vládu nad královstvím. Proto od sebe matku se synem na několik let oddělil, zatímco sám táhnul Evropou.

Není se pak čemu divit, že si Karel v dospělosti raději vybudoval vlastní hrad Karlštejn. Dlužno ale podotknout, že na Křivoklát přesto nezanevřel a několikrát se na něj vrátil. Dokonce ho v zákoníku Majestas Carolina zařadil mezi hrady, které mají zůstat trvale v rukou českých panovníků.

Mnohem větší význam měl ale pro jeho syna Václava IV., který sem pravidelně utíkal z Prahy před královskými povinnostmi a odpovědností, které po svém otci příliš nepodědil.

Největší rozkvět však Křivoklát zažil až s nástupem nového královského rodu, litevsko-polských Jagellonců. Vzhledem k Vladislavově zálibě v lovu není překvapením, že byl ve zdejších komnatách častým nocležníkem. V době svých návštěv však patrně nijak zásadně nepřispěl k přestavbám hradu. To se zásadně změnilo až ve chvíli, kdy z Prahy přesídlil do tehdejšího Budína, dnešní maďarské metropole. Krále na Křivoklátě vystřídali kameníci, tesaři a jiní zruční řemeslníci. Nejspíš tak dával najevo, že nad Čechami stále bdí a není radno na jeho moc zapomínat. Ostatně ze stejného důvodu dává pokyn k zásadní přestavbě Pražského hradu, kde podle návrhu architekta Benedikta Rieda (Rejta) vzniká skvost pozdní gotiky – Vladislavský sál.

Přestože se o Reidově podílu na přestavbě Křivoklátu také spekuluje, nedosahuje většina zdejších prostor tak vysokých stavebních kvalit, aby bylo možné tyto domněnky považovat za oprávněné. A to ani v případě hlavního hradního sálu, zvaného Královský, který okem laika Vladislavský sál nápadně připomíná. Lze tu však nalézt shodné prvky s jinými prostorami Pražského hradu, které za Vladislava vznikly. Je tak možné, že se na Křivoklátě uplatnil jiný z hradních stavitelů. Porovnání realizací z dob Vladislavovy éry naštěstí výrazně zjednodušuje panovníkův zvyk označovat takové stavby svým osobním znamením, kterým bylo korunované W.

Kromě toho se s největší pravděpodobností nechal zvěčnit společně se svým synem Ludvíkem také na reliéfu v arkýři západního křídla. Díky detailně propracovaným rostlinným motivům okolo podobizen obou mužů se jedná o jednu z nejzdařilejších kamenických prací své doby. Společně s hradní kaplí, která je opravdovou místní chloubou, se jedná o vrcholy gotického umění.

Vedle kaple a Královského sálu stojí za návštěvu také Velká válcová věž, jejíž útroby skrývají expozici věnovanou lovectví a její ochoz nabízí výhled na obec Křivoklát i celé zalesněné údolí kolem. Druhou běžně přístupnou věží je „Huderka“, která je sice výrazně nižší, zato však poskytuje prostory pro různé krátkodobé výstavy. I její ochoz je návštěvníkům přístupný a to dokonce zdarma.

Právě Huderka byla po dlouhá léta nuceným domovem slovutného alchymisty Edwarda Kelleyho. Nechal ho sem zavřít sám císař Rudolf II., kterému už došla trpělivost s jeho experimenty, které stále nepřinášely kýžené zázračné výsledky. Jako velmi vítaná záminka posloužila Kelleyho účast v nelegálním souboji, při němž svého soka zabil. Aby sám nezemřel potupnou smrtí ve vězení, pokusil se o útěk, který však skončil fiaskem. Prasklo mu lano, na kterém chtěl sešplhat do příkopu a při pádu si roztříštil nohu natolik, že mu musela být amputována. Následně sice krátce pobyl na svobodě, ale když byl podruhé uvězněn, tentokrát na hradě Hněvín v Mostě, spáchal po dalším nezdařeném pokusu o útěk sebevraždu.

Kromě magistra Kelleyho a Karla IV. posloužil Křivoklát jako vězení i pro další významné osobnosti. Jednou z nich byl biskup Jednoty bratrské Jan Augusta, který zde strávil celých 16 let za údajnou účast na organizování protihabsburského povstání. Ke zmírnění jeho počátečního tvrdého žaláře po čase přispěla Filipína Welserová, tajná manželka arciknížete Ferdinanda Tyrolského, která zde tou dobou také ne zcela dobrovolně pobývala.

Novodobější historie pak přinesla Křivoklátu významnou změnu majitelů a tím i využití: od panovníků získala panství šlechta – nejdříve Valdštejnové a poté Fürstenbergové. Nebýt toho, hrad by pravděpodobně zpustl. Největší podíl na záchraně památky mají právě Fürstenbergové, kteří ji po ničivém požáru na počátku 19. století pod taktovkou slavného stavitele Josefa Mockera nákladně zrekonstruovali. Když pak o století později celé panství odkupuje mladý československý stát, je již hrad ve výborném stavu a ukrývá nejeden historický unikát. Nejcennějším sbírkovým souborem je dodnes rozsáhlá knihovna, za zmínku však jistě stojí i expozice gotického umění, rozličných zbraní nebo jedinečná sbírka saní.

Kdo by po návštěvě interiérů hledal nejkrásnější výhled na exteriér hradu, nalezne ho u pomníku Karla Egona II. z Fürstenbergu, který mu po smrti nechali postavit jeho zaměstnanci jako výraz úcty a díků za osvícené spravování panství. K pomníku je to od hradu pouhých 300 m, stačí sledovat žlutou turistická značku.

Zdroje:

KUTHAN, J., VALECKÝ, Š. (2021): Křivoklát – hrad. Královské dílo, ÚDKU KTF UK. Dostupné online: http://kralovskedilo.ktf.cuni.cz/lokality/Krivoklat-%E2%80%93-hrad (31. 7. 2021)

LIŠKA, V. (2018): Naše hrady, mýty a legendy z Čech a Moravy. Nakladatelství XYZ, s. 423.

NPÚ (2021): Státní hrad Křivoklát. Národní památkový ústav. Dostupné online: https://www.hrad-krivoklat.cz/cs (31. 7. 2021)