Slánsko, byť region s bohatou historií, leží poněkud stranou hlavního zájmu tuzemských turistů. Správný patriot by jistě podotkl, že neprávem. Ale ruku na srdce – žádné Karlštejny ani Pravčické brány se na dohled od Slaného netyčí. Přesto minimálně jeden místní fenomén má parametry republikového unikátu a stále čeká na své objevení širokou cestovatelskou veřejností. Jedná se o dřevěné zvonice, které doprovází drobné zděné kostely v řadě okolních obcí.
Většina svatostánků v regionu byla už v době svého vzniku ochuzena o klasickou kostelní věž, která by byla nedílnou součástí jednotné hmoty sakrální stavby. Zároveň však bylo potřeba někam umístit zvony, které mají pro katolíky nezastupitelnou roli jak v liturgii, tak zvláště v dřívějších dobách i v každodenním životě – zvony ohlašovaly bohoslužby, či nebezpečí, zvaly k oslavám i smutku a poskytovaly základní časový rámec dne. Z toho důvodu byly ve hřbitovních areálech nezřídka budovány samostatně stojící zvonice, z nichž první vznikly patrně již ke konci 15. století.
Většina dodnes dochovaných zvonic je ze dřeva a vzezřením ctí svůj převážně gotický původ. V několika případech však došlo v průběhu historie, zvláště v období baroka, k nahrazení dřevěných staveb zděnými. V Hradečně dokonce stojí drobná zvonička z hrázděného zdiva. Byť se tato technika stavby uplatňovala také na sousedním Rakovnicku, evokuje spíše německé příhraničí než samotný střed Čech.
Hlavním motivem při volbě materiálu byla nákladnost stavby – ať už se jedná o cenu samotného materiálu, tak i o náročnost jeho zpracování. Právě proto zvítězilo ve většině případů dřevo. Aby však byla stavba dostatečně bytelná a trvalá, stojí povětšinou hranolovitá dřevěná konstrukce na kamenné podezdívce čtvercového, nebo mnohoúhelníkového půdorysu. Spodní zkosená část dřevěné konstrukce bývá kryta šindelem, v pozdějších dobách někdy nahrazovaným hliněnými taškami. Následující kolmá prkenná část s okenicemi je završena opět nejčastěji šindelovou střechou.
Tato univerzální podoba se v různých obměnách uplatňuje u většiny dřevěných zvonic v regionu, vyjma těch nejstarších, které bývají zkosené a kryté šindelem po celém svém obvodu. Za zcela nejstarší dosud stojící zvonici je považována stavba v obci Kvílice u tamního novorománského kostela sv. Víta. Možná ještě starší bývala neprobylická zvonice, která však na konci 19. století zchátrala natolik, že musela být stržena. Následovala tak osud sousedního kostela sv. Ducha, jenž byl zbořen o sto padesát let dříve. Ke štěstí pozdějších generací však byla zvonice na rozdíl od kostela nahrazena svou kopií. Ta je typická otevřeným zvonovým patrem s trojicí nástrojů a patří tak bezpochyby k nejpěknějším stavbám svého druhu. K její zajímavosti navíc přispívají dva náhrobky členů šlechtického rodu Pětipeských z Chýš, které jsou součástí kamenné podezdívky.
Návštěvu již zmíněných Neprobylic a Kvílic je vhodné spojit s nedalekými Hořešovicemi, kde se v areálu hřbitova u kostela sv. Petra a Pavla nachází jedna z těch konstrukčně modernějších zvonic. Další semknutou trojici pak tvoří obce Tuřany, Řisuty a Přelíc. Ostatní zvonice jsou roztroušeny jednotlivě po zbytku regionu.
Za návštěvu stojí bezpochyby zvonice v areálu bývalého slovanského hradiště při kostele sv. Jiří nad Libušínem. Dnes již barokní, v základech však gotický kostelík obklopený malým hřbitovem se zvonicí, se nachází uprostřed travnaté plošiny bývalé akropole. Toto romantické místo je zcela izolované od okolní civilizace a vede sem pouze blátivá lesní cesta. Každou poslední sobotu v měsíci, případně po předchozí telefonické domluvě, je navíc možné navštívit s výkladem jak její interiér, tak i interiér kostela sv. Jiří. Prohlídky zajišťují členové Českého svazu ochránců přírody Kladensko (tel. 732 859 129). Je tak patrně jedinou pravidelně přístupnou zvonicí v regionu.
Další dřevěné zvonice je možné nalézt v Nabdíně u Velvar, v Želenicích u Slaného a jednu dokonce až v Bělči na severním okraji Křivoklátska. Další kdysi stávala na území dnes již zaniklé obce Újezd, v současnosti na katastru městské části Kladno – Dříň. Ve druhé polovině 19. století ji však nahradila zvonice kamenná, vyhotovená v novogotickém slohu.
V souvislosti se zvonicemi nelze nezmínit také jejich metaforická srdce – samotné zvony. Bohužel velká většina z nich vzala za své při rekvírování v průběhu 1. světové války, některé pak i v novodobé historii rukou zlodějů. Utěšit nás může alespoň fakt, že rodák z Vinařic Ferdinand Velc zpracoval soupis zvonů na Slánsku ještě před vypuknutím války. Alespoň tak víme, jak jednotlivé zvony vypadaly, kdy vznikly a kým byly ulity. Nejčastěji se mezi autory zdejších zvonů vyskytují jména mistrů 16. století Brikcího z Cimperka a Bartoloměje Berounského.
Hodnotným exkurzem do historie jsou také kresby Josefa Šembery, které zachycují zvonice v počátku 19. století a odhalují tak někdejšího genia loci i proměny místa do současnosti.
Zdroje:
JANŽURA, P., PŘIBYL, V. (2009): Zvonice a zvony na Slánsku. Přemyslovské střední Čechy, s. 36.
NPÚ (2015): Kostel sv. Jiří. Památkový katalog, Národní památkový ústav. Dostupné online: https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-jiri-15212897 (21. 7. 2021)
PŘIBYL, V. (2019): Za hlasem zvonů – zvonice na Slánsku. Klub českých turistů Slaný, s. 24.